Právní úprava práva stavby v OZ jej pojímá jako nemovitou věc s tím, že stavba zřízená na základě tohoto práva stavby je součástí práva stavby, tedy nemovité věci. To má ten důsledek, že tato stavba se nestává součástí pozemku. Právo stavby je však maximálně na 99 let, takže po uplynutí doby trvání práva stavby se stavba (nedojde-li k dohodě mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem staby, kterou se uspořádají vlastnické vztahy jinak) stane součástí pozemku nebo -pokud je dočasná-by měla být ( i zhlediska veřejného práva) odstraněna.
Právní úprava služebností (což jsou také věcná práva k věci cizí jako právo stavby) neobsahuje totožnou větu jako právní úprava právo stavby, že stavba je součástí tohoto práva, ale § 1258 OZ obsahuje větu, že služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. V případě, že obsahem služebnosti bude povinnost vlastníka určité věci (např. pozemku) strpět, aby jiný subjekt (určený buď svou identitou nebo vlastnictvím určité věci-např. jiného pozemku) na pozemku povinného ze služebnosti zřídil určitou stavbu, provozoval ji a užíval ji, pak je nesporně k výkonu takové služebnosti nutná tato zřízená stavba. Jak jsem uvedl, podle § 1258 věty první OZ služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Takto použité slovo ,,zahrnuje" v českém jazyce znamená ve svých důsledcích dle mého názoru totéž, co výraz ,,je součástí", každopádně těžko za popsaných okolností stavba ,,stojí mimo služebnost", když jde o provozování a užívání stavby. Pokud by byl správný výklad, že uvedená první věta § 1258 OZ znamená , že stavba je součástí služebnosti, pak protože služebnost může být i trvalá, časově neomezená, mohlo by být tohoto institutu využito ke stavění trvalých staveb na cizím pozemku a tyto by byly součástí služebnosti jako nemovité věci a nebyly by součástí pozemku. Právě na tento problém v praxi narážíme a výklady jsou nepřesvědčívé. Děkuji, s pozdravem O. Fait